Nicole Stava patří k předním profesionálům v oblasti mezinárodního obchodu s uměním. Její bohaté zkušenosti v evropských galerijních a aukčních institucích a také péče o vlastní rodinné sbírky ji řadí mezi erudované a důvěryhodné znalce světového trhu. Mnoho let se pohybovala čistě v mezinárodním prostředí. Situace na českém trhu, pozitivní vývoj domácích kupců směrem ke sběratelství a jejich rostoucí zájem o zahraniční akvizice ji vedly ke zviditelnění jejích odborných znalostí a praxe u nás. Uvědomuje si také potenciál spoluprací s privátním sektorem na uměleckých projektech ve veřejném prostoru. Jako spolumajitelka PANSTVÍ BECHYNĚ rozvíjí myšlenku na založení uměleckého centra v jižních Čechách.

Umělecký svět se tématům klimatu a udržitelnosti vystavuje vlastní kritice již delší dobu. Stala se námětem uměleckých děl a kurátorských koncepcí, ale za svá si je vzali jednotlivci i představitelé institucí. Kritice je podrobován hlavně tržně podmíněný provoz.

Po mnohaměsíční nevyžádané „pauze“ přichází skvělá příležitost nechat se opět konfrontovat s náročnější uměleckou ambicí. Podzimní program pražské galerie Futura se nese v duchu výrazných výpovědí silných osobností současného umění.

Po dlouhých měsících vakua byl konečně představen nový site-specific projekt pro turbínovou halu Tate Modern. Postindustriální prostor u Temže tentokrát tvoří scénu pro práci korejské konceptuální umělkyně Anicky Yi, která ve svých instalacích tematizuje aktuální vědecké poznatky a současně experimentuje s materiály. Skrze svůj multidisciplinární přístup autorka vytváří unikátní zážitek, který působí na vícero smyslů najednou. Nejinak je tomu v aktuální londýnské instalaci nazvané In Love With The World.

Netrpělivě jsme čekali na zahájení podzimní sezony, která se skutečně rozběhla víc než intenzivně. Především jsme se všichni s lehkým napětím upínali ke konání nejslavnějšího veletrhu Art Basel v polovině září, protože jeho tradiční červnové datum se několikrát posouvalo. Po více než dvou letech se nakonec opět fyzicky nainstalovaly galerijní kóje ve velkorysém stylu.

Lehce brutální a současně poetický objekt komponovaný ze dvou částí – mramorového fragmentu dítěte z římského období a francouzské raně středověké polychromované hlavy madony – mi utkvěl v mysli. Objevila jsem ho na samém konci výstavy Slip of the Tongue v Punta della Dogana.

Mou nejoblíbenější částí dne je ráno a po předchozích dlouhých měsících se opět procházím ulicemi Benátek, Florencie nebo v blízkosti vlastní galerie nedaleko pražského náměstí Jiřího z Poděbrad.

Uprostřed venkovské krajiny mezi poli a loukami se nedaleko švýcarské Basileje nachází slavná Fondation Beyeler. Ikonická architektura Renza Piana souzní s okolím. Každá návštěva mi vždy působila čirou radost.

V uměleckých ateliérech poslední měsíce vznikaly zásadní výpovědi, které se nám nyní začínají odkrývat. Nelze je však jednoduše označit za „dokumenty“ popisující vnitřní život autora a jeho umělecké tvorby během pandemie. Mají totiž daleko širší význam a hloubku, ačkoli si je bezprostředně při-vlastníme a budeme v nich pátrat po otiscích našich vlastních prožitků v tomto ob-dobí.